14. Připadává druhdy smutná chvíle,

Připadává druhdy smutná chvíle,

V nížto mysl celá vrávorá,

An jí všechna mizne podpora,

A duch nyje v hořkých dumách kvíle.

Za krev proudí hoře v každé žíle,

Pocit bláhy v duši okorá,

Budoucno pak věčná závora

Zamyká nám v nepřemožné síle.

Což tu činiť? Odkud dostať vesla,

By hruď zlým se šťastně mořem nesla,

A si vedla jako věčná skála?

Tu chval Boha. Vyšlá z úst tvých chvála

Zbaví tebe neblahé té můry,

A tvé zkvetou věčným blahem zvůry.