14. Svůj k svému.

Zvonek jarní rozvitost svou světí,

Čiperná včelička se přivětí,

Kol nich tajně lásky dech zachvěl.

Co včeličko zlodějská se dereš

V ňádra kvítka, jemu vůni bereš,

To by anjel jara trestat měl!

„Nech je děcko, anjel tu zašeptá,

Ví to kvítko, proč včelička bleptá.“

„Ano,“ bžikl čmel, a květ se rděl.