14. Tak tiše hřbitov leží

Tak tiše hřbitov leží

a němý háj i luh,

jen cypřiše ta šepce

a šumí jako duch:

„Ty mrtvé srdce dřímej.“

Viola nade hrobem

ta sotva dýše jen,

hlavinka níž se kloní

a klesá – klesá v sen:

„Ty mrtvé srdce dřímej.“

A slavík něžnou písní

své růži „s bohem“ dal,

ten nápěv zněl tak sladce

a zas tak zaplakal:

„Ty mrtvé srdce dřímej.“

A z hrobu zvuky vanou

a divnou bájí zní:

„Však než-li listí spadne,

miláček přijde k ní,

ty mrtvé srdce dřímej.“