140. Hodiny.

By František Matouš Klácel

Aj, aj co robíš, potouchlý klučku,

Že na zpátek strkáš tuto ručku,

Jenž nám znamená rozdílný čas?

Nedojdeš tam, nedojdeš, kam cílíš,

Hloupé jen díváky tím pomýlíš,

Však moudrého klučka ani vlas;

Ten hodinky ve své hlavě mívá,

Vidí, kde se šeří, kde se stmívá,

Kdy naháč, oves, pšeničný klas.