140. Jak má smutkem nemračiť se čelo?

Jak má smutkem nemračiť se čelo?

Svadl vavřín, jenž tě vlasti zdobil,

Když stav cizot květ ti nepoznobil

A se o tvých o vítězstvích pělo?

Kdož tak zemdlil statné tvoje tělo?

Který vrah tvou slávu sobě sobil?

Kdož v tu neřesť nás tvé syny vhrobil,

A nám nektar změnil na kyselo?

Ustrňte se strážní anjelé!

Sbíráš slávu, na cizou však hlavu

Dostává se vavřín na zábavu.

A ty sama sedíš v popele,

Kadeřemi kryješ zašlé vděky,

Z očí tobě tekou želův řeky.