140. Od té doby, v kterou do mne vyšší

Od té doby, v kterou do mne vyšší

Život zřením svojím vdechnula,

Duše vazby těla vyzula,

Jsoucí Bohu nežli lidem bližší;

Vnitřek můj i hluk je světa tišší,

Země s kouzly svými usnula,

Ba i láska láskou minula,

Jako sluncem hasne hvězda nižší:

Pakli přece válku strojí zrádný

Milek proti srdce tichosti,

Činím jako Moskvan nepřevládný;

Nepříteli svému ku posměchu,

Abych ještě chránil volnosti,

Hlavně házím na svou vlastní střechu.