141. Jako květnatými lučinami

Jako květnatými lučinami

potok v údolí se vine ladném,

na svých březích poset pomněnkami,

jež se obrazíce v toku chladném

lahodou svou zdobí kraje břehů:

tak miň žití Tvoje v klidném běhu!

Radost nechť si v srdci Tvém stan zvolí,

květy protkáno buď Tvoje žití;

miňtež útrapy Tě, strasti, boly,

blaha zoře kéž Ti stále svítí;

mně pak, matičko má laskavá,

zůstaň, jako posud, přízeň Tvá!