1415

Pomalu pět set let již tomu bude,

co, mistře Jene, v dálné Kostnici

jazyky ohně popravního rudé

přestaly šlehat na tvé hranici,

co z prolité tvé krve zrodila se

národa velká píseň hrdinná,

jež ve vzpomínek slavných smutné kráse

se zachovává s otce na syna.

„Pro pravdu zemřel jedinou a věčnou!“

pastoři duchovní i z laiků

kážou a s myslí pokojnou a vděčnou

očima kroutí zbožně ze zvyku.

A neznajíce ovšem cílů vyšších

tvé proceďují sítem křesťanství,

tvé traktáty čtou o smrtelných hříších

a nad dušemi touží po panství.

Pravdu lze hleda, ale neumírá

se pro ni; kde je, kdo to v světě ví?

Všem cizí je tvá asketická víra,

jimž cizí nejsou ducha objevy:

Že pokrytectvím pohrdal’s a maskou,

že upřímných jsi slov byl milovník,

všech neohrožených jsi srdcí láskou

co pravdy velký, smělý bojovník.