142. V pocitu radostném

V pocitu radostném

dnešního rána

nesem Ti pozdrav svůj,

matičko milá!

Po nivách trudná se rozkládá zima,

aniž tam kvítků je, jež bychom Tobě

svinouce u věnec

k oslavě jmenin Tvých

na hlavu vložili,

rodičko milená!

V nitru však našem, hle! kvítečko bují,

kterémuž vděku a lásky je jmeno:

kvítek ten v oběť Ti

nesou Tvé dítky,

přijmi jej, matičko milovaná!

Citem tím vedeni

k Tobě se blížíme,

na rtech svých majíce modlitbu vroucí,

aby Bůh laskavý na mnohá léta

zachoval nám Tě,

by Ti dal trvalé blaho,

hojnost svých milodarů,

matičko naše, útěcho blahá!