143. Černá noc se nad mnou rozkřídlila,

Černá noc se nad mnou rozkřídlila,

Losů hněvy ještě nekrotnou,

Šíříc bouři strachem těhotnou,

By mi všecky nebes hvězdy skryla;

Kde jest ruka, jenžby sprovodila

Mne skrz cestu tuto mrákotnou,

Jenž by v mého věku lichotnou

Číši, ještě nektar jednou lila?

O ty, kterou v tiché tužbě vzívám,

(Zemské jméno tě již nesluší)

Dejž moc, kdy boj v pokušení mívám;

Snížíšli ty na mne zření krotká,

Co jest, jenž mne více zasmuší

Aneb zlého v šírém světě potká?