145. Nářek.

Na svět márný všichni naříkáme,

Všechno všudy jemu vyčítáme,

A haníme zlášť přitomný věk.

Zda-li není věk ten dílo naše,

Proč stavíme, tkáme takto plaše,

Že nám není samým pak za vděk.

Věru zavždy, zavždy hůř se vede!

Inu proč si lidstvo hůř vždy přede,

Vždyť pak samo dějstva jest outek.