145. Při Lipsku, tom Sorbském malosvětu,

Při Lipsku, tom Sorbském malosvětu,

Zřeli najředší sme z divadel,

Jeden Francauz koně ukradel

Kozáku, jenž krev lil za Němce tu;

Cválal na něm v najrychlejším letu

Zmocniv sedla se i zubadel,

Ale Slavorus náš popadel

Divně onu Bonapartskou sketu:

Když už téměř z očí se mu tratí,

Kozák na svém perstě zahvízdne,

A kůň s jezdcem hned se k pánu vrátí;

Tento pak, dluh slušný zlodějovi

Složiv za šibalství ohyzdné,

Hladil věrnou hřivu koníčkovi.