145. V skrytu tichém, kde ji nikdo nezná

V skrytu tichém, kde ji nikdo nezná

Vůle ušlechtilá působí,

Zřídlu čistému se podobí,

Jenž svět blaží do jeskyně vlezna;

Jeho vlahou tu se přelíbezná

Duha, onde louka ozdobí,

Ono plní hroznům nádobí,

V moři zmizí, díků nenalezna:

Nebudou snad i mé pominulé

Darmo k hrobu kráčeť šlepěje,

Skutek bude co teď jenom vůle;

Byť pak v příštím jaře času dítek,

I jen jedna přešla krůpěje

Mého žití v jiné duše kvítek.