146. Děs.

Samo to po cestách kutých jede,

Samo to již za člověka přede,

Samo to již tká a počítá,

Samo to již orá, seje, mlátí,

Dějstvo samo prý se k cíli klátí,

A bez vůle čin se k činu přichytá.

Slunce samo malovat již umí,

Z nástrojů již hudba sama šumí,

A co ještě duch prý přemítá!

Přemítej si, přemítej chudáku,

Mnoho umě bojíš se bubáků,

Kteří tě děsí, než zasvítá.