146. Patři vůkol, jako žlutnou hole,

Patři vůkol, jako žlutnou hole,

Jak již hrubnou města, vesnice,

Kde vál zefyr, dují vichřice,

Ticho kde se smály zpěvům pole;

Bočan spojil, lepší kraje zvole,

S ušlým od nás sluncem letice,

Kvítí z louk a listí z vinice

Starý nese Dunaj s ledem dole:

Nedlouho však smutným bude hněten

Rouchem pohled země blednoucí,

Přijde opět a vše zkrášlí Květen;

Mně již ale zašly jara sličná,

Bez ní bude celý budoucí

Život můj jen jeseň ustavičná.