147. Víš, kde kraj jest nejkrásnější světa?

Víš, kde kraj jest nejkrásnější světa?

Kde se blankyt věčně usmívá,

Nebe zemi v lesk svůj odívá

A květ bláhy na ni proudně metá?

Víš, kde všechna nebes mine přeta,

Lásky jenom zpěv se ozývá,

Na noc černou den se nestmívá,

Bol a chtíč kde ducha neuhnětá?

Nebe to se v písmech Jana šeří;

Nebeských kdo okouší těch plodů,

Žičí blahem dověčných se hodů.

Kdo v nich čte, ten snadno tomu věří,

Tvůrce toho, v němž ta plála touha,

Že býť musí jenom láska pouhá.