148. Jaká kouzla v sobě hudba chová!

Jaká kouzla v sobě hudba chová!

V ní nám slavík sladce klokotá,

Vánek z ráje nám v ní šepotá,

Lidská mysl v moři slastí plová.

Tuto se v ní rachot hromů snová,

Vodopádů hluk v ní troskotá,

Skála puká, blesk v ní mihotá,

Radost plesá, pláče bol, lká vdova.

Odkaz jest to z blahé rájské chvíle,

Řeč to světa, souzvuk všeho tvoru,

Těcha v smutku, ostraba to v díle.

Znám však hudbu, jenž tu vede horu,

Jenžto slastí Božímu jest uchu;

Mravný souhlas jest to lidských duchů.