149. Jak jsi šťasten! Toli drahých řádů

Jak jsi šťasten! Toli drahých řádů

Dala tobě světlá knížata,

Jméno tvé svět píše na vrata

A ti berlu na věčnou dal vládu.

Sláva tvoje nedožije pádu,

Ana tvrdým rydlem ze zlata

Do desk věčných jestiť pojata;

Žeň tvých rolí nebojí se hrádu.

Tak si mysl tvoje lichotí,

An ti lůza slávu rachotí,

A zvuk mocně k prázným hlavám šumí.

Leč já slyším jiné zpívať dumy;

Sbor to žen, jenž za vlas mají zmije,

Nejdouliž to na tě Erynnyje?