149. Již se s tebou Muzo rozžehnávám,

Již se s tebou Muzo rozžehnávám,

Spolkyně mých zpěvů truchlivých,

Již ti lyru z rukou loučivých

Vracím a dík za tvou půjčku vzdávám;

Co sem počal, sice neskonávám,

Plamen hoří v prsích ohnivých,

Aniž časů více příznivých

K ukojení jeho očekávám:

Skrej však ty svou uslzenou roušku,

Já chci dále tvrdou potřebu,

Já chci sám již nesti nebe zkoušku;

Zpusť jen brzo struny stroje svého

Ještě níže k mému pohřebu,

Pak jej polož na vrch hrobu mého.