15.–21. ČERVENCE 1935 (NEDĚLE)

Šli lidé z města, vraceli se večer

a všichni zmořeni a říční potem.

Noviny ráno zas mi daly důkaz,

jak strašlivé a bědné zaměstnání

je psát ty listy. Zbičované mozky

co vymyslí, co ruka k tisku chystá!

Kde jsou ty dny všech návštěv, oslav, sjezdů,

nadšených řečí, pochodů tou Prahou

a městy jinými... kde je to všecko!

Fadesa pustá. Lupy, samovraždy

a vraždy nestačí už... příliš všední...

A tak je člověk vlastně rád, že týden

byl krátký, jako zaprásknutí bičem

a už je ten tam. Vlastně čekáme jen

a nevíme co. Div nějaký, zázrak –

a vlastně ani to ne. Vyznejme si:

jen něco nového! A lhostejno je,

co přijde, jen ať je to záhy tady...

Hůř nemůže být a v líp nevěříme –

jen něco nového! Pryč s přítomností,

jen něco nového ať dá už Osud!