15.–21. ČERVENCE 1935 (PÁTEK)

Zdá se, že dnešní život chce být vyžit

co nejrychleji. Byl jsem v zahrádce dnes

a pozoroval růže. Včera poupě,

dnes bachratý květ, jenž už odhazuje

své lístky k zemi. Krvavý buk svadl

a shodil háv svůj. Břízky valem žloutnou,

i vrba kosmatá má ve své kštici

houf zvěstí podzimních. A to je horkem?

Či heslem Času, jenž co nejrychleji

se nese v dál a chce své běžné funkce

na této zemi vykonávat tryskem,

by nebyl zdržován, až snad dny příští

vydají jiné heslo k tempu žití?