15.–21. ČERVENCE 1935 (ÚTERÝ)

To byla noc! Ten zatracený měsíc,

strašidlo vyjevené, v úplňku je

a jakby věděl, že ho nemám v lásce,

za čtyři týdny jednou potrápí mě,

když vstoupiv v úplněk je v plné síle.

Já spal a nespal, duší kmitaly se

vzpomínky pestré s vřavou nemožností,

já lidi viděl, které neviděl jsem

už století půl, návštěvou mi přišel

řad lidí z dějin, potom stvůry jakés

z přírodní říše a to řádilo mi

jak kolem mě, tak ve mně. Já mnul oči,

třel hlavu, převaloval jsem se v loži,

vše marno – na půl minuty byl pokoj

a zase vše se přivalilo znovu –

prokletý měsíc! Celý den mi bylo

mdlo v duši, v těle; život plynul v dálce

a já se díval na vše, jako člověk,

jenž stojí tiše na onom už břehu!