15. Hluboko na dně jezera

Hluboko na dně jezera

měsíčná záře plane,

v něm vrby tajně shlíží se

a z lesa šumot vane.

A hvězdy, vrby, lesů šept,

vše starou báji věstí,

že srdce na smrť raněné

si cestu k hrobu klestí.

Uhasla světla, ustal šept,

jen vrba ta se sklání,

a měsíc hledí v jezero

jak oko v umírání.

Mně teskno, divno u srdce,

ta stará báj mne jala,

snad srdci něco známého

z dob mladých povídala.