15. Když mou duši, jako Jidáš,

Když mou duši, jako Jidáš,

Políbením přítel zradí:

Tu mé srdce puká, svět mi

Ale ztrátu vynahradí.

Přítel jest mi onen Spartan,

Jenžto statně, mysli hrdé

Umírá, syn vlasti věrný,

Na podušce štítu tvrdé.

Přítel jest mi, jenžto s myslí

Tichou, velkou, Bohem zňatou,

Na kříži zde bludův luzy

Umírá pro pravdu svatou.

Celý svět – bol, rozkoš jeho,

Naděje a svaté síly

Jsou můj přítel, zaň bych vylil

Žití purpur z každé žíly.

Lásku mám však jenom jednu –

A ta jest má říše blahá!

A v té říši nebevelké

Mám jen tebe, matko drahá!