15. Klid večera se klade

Klid večera se klade

žloutnoucích do polí –

v ty chvíle zamlčení

už všecko dobolí.

K bledému nebi stoupá

kouř z nízkých stavení,

na prahu usedají

po práci znavení.

Večera tichem dlouho

zní harmoniky pláč –

do noci ještě teskní

kdes roztoužený hráč.