15. Ku potůčku.

Šepotavý potůčku, co pruhem

Květným scházíš mnohé krajinky,

Buď mi poslem, toku malinký,

Srdce mého vyvoleným druhem.

V dolině až poplyneš ty luhem,

Vejdi v sad a celuj květinky,

Violky a vonné růžinky,

A ty keře ve spojení tuhém.

Těchto květin také je tam druže

Vonná, čistá, všechněch krásnější,

V jedné kráse lilie a růže.

Spí-li, kde se větev sklání hustá,

Proměň vody v medy slastnější,

Vystup – a jí lehko slíbej ústa.