15. Lesní květy, lesní květy,

Lesní květy, lesní květy,

plny kouzla, lahody;

milé, jaré, usmívavé,

volné děti přírody!

Lesní květy, lesní květy!

Kdo vás sázel, kdo vás sil –

Či vás přes noc vypěstily

bílé ruce lesních vil?...

Lesní květy, lesní květy!

Za klobouk kdy zatkne vás

sobě bodrý junák veský,

srdce hárá, v očích jas.

Lesní květy, lesní květy!

Připne-li vás ke hrudi

dívka, luzné jaro lásky

v ňadrech jí se probudí.

Lesní květy, lesní květy,

volny, jak ten vánku dech.

U vás duch můj blažen snívá

o volnosti zlatých dnech!