15. Tvůj obraz v rámci smutečním,

Tvůj obraz v rámci smutečním,

jenž u nás na zdi visí,

ty nejněžnější vzpomínky

nám stále v srdci křísí.

Je květinami ozdoben,

jež miloval jsi tklivě,

a jejich vůní opojnou

k nám vzhlížíš zádumčivě.

Ó kolikrát tvůj smutný hled

náš zrak již teskně zrosil!

V něm taký výraz lítostný,

jak za něco by prosil.

Snad chce nám vroucně připomnít

to tvoje oko žalné,

by u nás žila památka

tam na tě v zemi dálné.

Chce připomnít, že byl jsi náš

svou myslí, srdcem, duší,

že hrob tvůj v dáli beze nás

by zapad v světa hluši.

Ó drahý, sladký obraze,

útěcho v našem hoři,

ti věrná láska v srdci nám

jak věčné světlo hoří.

Tisíce našich modliteb

ti vzlétne z naší hrudi,

tisíce vroucích vzpomínek

ti jaro na hrob vzbudí.

Tisíce něžných polibků

ti skanou hvězdy jasné; –

náš život v lásce horoucí

kdys na hrobě tvém shasne.