15. Uč nás, pěvče, v útku lidských dějů

Uč nás, pěvče, v útku lidských dějů

Slavit svěží ducha jarotu,

V rejdech pravovražných farizejů

Tupit zlých padouchů nahotu.

Dej nám pít z prazdroje lidské spásy

Napěněný pohár naděje,

Odhal záslonu k svatyni krásy,

A mdlý duch náš zmlazen okřeje.

Krása pak, věř, nezůstane sama;

Chodíc jak milostka se sestrama,

Uhostí-li se ve vlasti střed,

Pravda s právem přijdou za ní hned.