150. Nenemilý někdy Muzám zpěvným

Nenemilý někdy Muzám zpěvným

Žil sem básníř mladost bývalou,

Nyní mlčí lyra s píšťalou,

Hřebem k stěně přivěšená pevným;

Stydí se již lásky hlasem zjevným,

Aneb krásy zníti pochvalou,

A vždy víc i strunu ostalou

Život prstem dotrhává hněvným:

Komu svět a lehká přeje Hebe,

Nechať růžemi se ověnčí,

Lilie mně usoudilo nebe;

Ty, co kráčíš zpěvnějšími kraji,

Proměň nástroj, po hře mládenčí,

V harfu a veď z Pindu na Sinai.