152. Sázka.

By František Matouš Klácel

Velmi těžké jsou prý časy naše;

Tak lidičky žalují snad plaše,

Neb žalují od jakživa tak.

Věk nižádný na svém nepřestával,

Každý Mesiáše očekával,

Slávy-li či bídy lidské znak?

Zdá se celé lidstvo Faustem býti,

Se Satanem starou sázku míti:

Řekneli dost, již nebuď jinák.

Hlasitě by peklo zařechtalo,

Kdy té svaté nouze by nastalo,

A oslepnul pro budoucnost zrak.