152. Velkým vládneš majetností lánem,

Velkým vládneš majetností lánem,

Z věčného jenž jdou ti ze zdroje;

Co svět má, klásť můžeš za svoje,

Zem i nebe zovou tebe pánem.

Pro tě slunko vzchází skorým ránem,

Pro tě hvězdy strou zář pokoje,

Pro tě zem své strojí vývoje;

Mocnějším kdož můž býť velikánem?

Vládni, vládni, volá všecko tobě,

Nebe, zem, svět, lidstvo, vodu, umu,

Čest i hanu podrob mužně sobě.

Vše skloň duchu, všecko ducha skumu

Od střev země až tam nad oblohu,

Jen sám sebe podrob z cela Bohu.