153. Nazejtří když slunce blesky v dcerku

Nazejtří když slunce blesky v dcerku

Rána, jitřenku, se linuli,

Řeknu, by sme Labem popluli

Ještě dále, mému Luciperku;

Zavítavše tedy k Viteberku

Šli sme hned k té černé tabuli,

O řeči kde slavské ceduli

Před sto lety jmíno za titěrku:

Místo všeho pření s těmi znova

Školomety se a Němčíky,

Napsali sme tam jen tato slova:

Psáno stojí: nenávist jest vina,

Nezbraňujte mluvit jazyky!

Každý národ chvaliž Hospodina!