153. Sličná vdova umdlá davem péčí

Sličná vdova umdlá davem péčí

Hubeněla v truchlém popele,

O smrti již její domnělé

Nepřátelé vedli s plesem řeči.

Ale nebe jí v té nestateči

Obeslalo oprostitele,

Přišel rek a mečem uměle

Přeťal pouta její mužnou sečí.

Pozdvihla se, pouta svoje střásla,

Projevila vrodilý svůj vděk,

Že i vrahů tlupa nad ní žásla.

Kdož ta vdova? Naše řeč. Kdož rek?

Jestiť sám to národ český celý;

Vrahovy-liž neodvrátí střely?