154. Již si jednáš pancíř pro hruď svoji,

Již si jednáš pancíř pro hruď svoji,

Abys nečil oněch neřestí,

Jež co skálu pořád navésti

Na náš národ vrah se krutě strojí?

Ovšem brojí a zle nepokojí,

Oružími nectně šelestí,

Sypá na nás hrádem neštěstí,

Železnými přitloumá nás voji.

Ty dél nechceš zříti na tu klatbu?

Pro meč sáháš na statečnou mlatbu?

Ó ty věci na darmo ti splynou.

Ustup raděj v nedobytnou hradbu

A štít vezmi s tváří Gorgoninou,

Tak ti vrazi jedním hledem zhynou.