157. Což jest draha báje starožitná,

Což jest draha báje starožitná,

O zlatém co praví řetěze;

Jím se světu v sličném náleze

Ozářila pravda živobytná.

Dráha jeho prý jest nevýspytna,

Po květinách, vodách, po hřeze,

Přese světa vniká přes meze

K Jupiteru v bydla nadblankytná.

Což ten řetěz? Co chce jeho dráha?

Proč ten řetěz až tam v nebe sáhá?

Starosvět tím bezděk pravdu věstí.

Řetěz ten – to svatá láska jesti.

Láska – páska, jenž jde na oblohu,

Láska lidstvo věčně pojí k Bohu.