157. Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem

By František Sušil

Když tě smutek jímá, kdy kalí se ti obloha mračnem

A tma čirá tíží tvého co můra ducha:

Berly tudíž se chopiv chvátej v nuzného obydlí

A štědrou láskou rány mu bídy zahoj.

Tož mhly se rozprchnou, zasvitne ti záře milosti,

Tož v tvém přesladký ráj se ti ňádru zbudí.