159. Já i Milek živě změnu tu čil,

Já i Milek živě změnu tu čil,

I hned šli sme odtud k Volínu,

Kde král Dánský Erich, nevinu

Slavskou hrozným nelidskostem učil;

Krajany své před tím městem mučil,

Nahé o kůl je co zvěřinu

Svázav břitvou břicho do klínu

Řezal, ač i život z nich se pučil:

Sardce vyňav živým ukazoval,

A tak rukou svou i šlepějí,

Utočiště toto znesvěcoval;

Bože, myslím, jestli proti svojím

Tito lidé takto běsnějí,

Cože proti cizým, proti mojím?