159. O můj trude, želuhodný blude!

O můj trude, želuhodný blude!

Kněži Páně v liché obaly –

Vůči světa zle se vydali

A jich kobos přerozhlasně hude.

Takli velel na popluží chudé

Pán náš metať pýchy přívaly?

Nemáte radš národ stápalý

Vésť jak Mojžíš přes běd moře rudé?

Nad církev vy stavíte svou řeč,

Dáváte nám nenávisti meč,

Místo chleba, jehož jest nám třeba.

Pýcha vaše krev nám ze žil střebá.

Toliž jest to blahé požehnání,

S nímž se církev věčně k lidstvu sklání?