16. Bohyně's ty milostivá,

Bohyně's ty milostivá,

Anděl jsi všech andělů,

Přijmiž kvítka z prsou živá –

Obraz nadějí a snů.

Není srdce tvé co skála,

Mrtvé, chladné, kamenné –

Jakž by všech, na něž se's smála,

Jaly city plamenné?

U věčném jsem nepokoji,

Jeť ta tam má útěcha;

Naději však srdce kojí: –

Věčně nýt mě nenechá!