16. Doba lásky.

Jasné slunéčko zachází

Za modré hory;

Má milá se na mne dívá

Z bílé komory.

Než za hory slunce zajde,

A s ním bílý den,

Vyjdi, drahá, z té komůrky,

Vyjdi ke mně ven.

„Až za hory slunce zajde,

Za lesy černé,

Pak z komůrky k tobě vyjde

Tvé děvče věrné.

Víš, že láska nad slunéčko

Měsíc miluje;

A při světle hvězd se lépe

Milá celuje.“