16. Ó doutník není ledacos,

Ó doutník není ledacos,

dle něho pána změříš;

co v duši jeho ukryto,

zvíš, ani neuvěříš!

Pan studiosus po prvním,

když kapsa plně zhruba,

zří pohrdavě před sebe

a ve rty svírá – kuba.

Však osude! když měsíc zlý

své žití končí sladké,

zem chuďas sněd by očima

a v ústech žmoulí – krátké!...