16. Kdo v dny mladosti nazpět zírá,

Kdo v dny mladosti nazpět zírá,

Kteréž prožil v blahu, spáse své,

A trpkosti slza se nevtírá

V oko jeho posud čistotné:

Jakby necítil slasť v onen den,

Kde byl k štěstí svému narozen?

Blaze mu a všechněm vůkol blaze,

Jižto jeho jsou a jeho ctí;

V nichžto, jako v mladistvém obraze,

Tvář svou a srdce svoje zří;

Můž’-li, dědoušku! býť sladší den,

Než jest dnešní pro Vás i nás ten?

Ó, kéžby se ještě často vrátil,

Ze své číše kojil slastí Vás,

Pak bych rád ta léta z žití ztratil

A Váš zdloužil živobytí čas;

Buďte zdráv a pomilujte nás,

Přijměte svých vnuků vděčný hlas!