16. Malba.

Tvořte mi ji, když tu není ona,

Kvítkové vy jarem nadchnutí;

Líce bílých květů zejmutí

A rty zastup růžozářná spona.

Tam kde průhledná se vlaje clona,

Dvoje mladých skryj se labutí;

O těch šťastných! v jejich klenutí

Čilé srdce díla svá si koná.

Potom hvězdy vy dvě, co mi blesknou

Záři s nebes rájů lijete,

Sleťte sem, takť oči se jí lesknou.

Posléz toho jitra zlaté řásy

Kol a kolem ní se zarděte –

Buduť aspoň stín míť její krásy.