16. Můj dědoušku rozmilý,

Můj dědoušku rozmilý,

pohleď, jak jsme veseli.

Vlásky Tvé jsou prosivělé,

ale srdce mladé, vřelé.

První učí nás Tě ctíti,

druhé k Tobě lásku míti.

A my rádi tak činíme,

neb Tě milujem a ctíme.

Ó kéž Bůh Tvé krásné stáří

radostí a blahem daří,

a Ti ještě hojně let

s námi dá zde pobydlet!