16. Přes života toho bouřné moře

Přes života toho bouřné moře

V ustavičných lítých chomolech,

Na pouhých jen pravdy klamolech,

Putovali lidé plni hoře.

Nesvítila nižadná jim zoře;

Kde loď ploula po svých úkolech,

Houdla žalost v trudných hlaholech,

A vál vichor krutě v plné vzdoře.

Nám však lepší dostalo se sudby,

Sešel lodník, koráb ustavil,

Ku plavení maják upravil.

Otaveni zvuky božské hudby

Plavíme se prostřed lítých davů

V nové světy šťastně do přístavu.