16. Šla Krása lesem, a hned v počesť její

Šla Krása lesem, a hned v počesť její

ohnivým květem zaplál rudý vřes;

jí zvonky k nohám hlavy uklánějí

a slzičkami září lesní mez.

Mateřídouška, v suchopáru skryta,

svěřila vánku vonných lístků dech,

i jedle šedá, vážná, vráskovitá,

si na šat spřádá nejjemnější mech.

Novým se písním lesní potok učí,

pták radosť sdělil modrým výšinám,

strom stromu slastí padl do náručí

a lesem znělo: „Krása přišla k nám!“

I přicházela každičkého rána

a vždycky nová se jí stala česť;

a že tak v lese byla uvítána,

až po dnes Krása v lese doma jest.