16. Z těch dní, matinko, dohromady,

Z těch dní, matinko, dohromady,

v jakých si libuje Tvůj syn,

přec žádný nemá tolik vnady,

jak milý den Tvých zrozenin.

Tu tělo rádo ve svátečném

se ukazuje oděvu,

a srdce ve přáníčku vděčném

svých citů hledá odlevu.

Leč jedno jest, matinko drahá,

co poněkud mě rozpačí,

že k projevu vlastního blaha

řeč moje posud nestačí.

Má se to s ostýchavým citem

nedospělého dítěte,

jak s vůní, dokud v nerozvitém

se tají lůně poupěte.

Však nebes Pán, jenž v srdce lidí

blahostné city vštěpuje,

on nejlíp také zná a vidí,

nač srdce mé se hotuje.

On nedostatek lidské řeči

štědrostí lásky nahradí,

a skytne Tobě dary větší,

než kolik ústa vyzradí.