161. OItář v chrámu, totě domov pro mne,

OItář v chrámu, totě domov pro mne,

Když má duše se tam ocítá,

Tož Pán nebes ke mně zavítá

Ve vší lásce svojí nepodlomné.

Ve spůsobě přichází on skromné

A se znova v oběť poskýtá,

Slávy své se zhola odčítá

Všechnu péči veda jenom o mne.

Tu v mé duši vzchází božská zoře,

Tu v ní slasti rozplývá se moře,

V němž jak koráb bytost moje plove.

Ó jak blah, kdo Pána hostem zove!

Slasti sto let v okamžiku čije,

V okamžiku sta let blahých žije.