161. Tak žíti hleď, by po tobě

Tak žíti hleď, by po tobě

Vždy paměť dobrá ostala,

A popelům tvým ve hrobě

Hruď každá v slasti žehnala.

Tak lyra sladce dohudá,

Ač puklo její snovadlo,

A záře sličně dorudá,

Ač slunko večer zapadlo.